Na svou cestu vyráželi bez složitých navigačních přístrojů, bez map a průvodců. Aby byla jejich výprava úspěšná, museli si proto osvojit umění orientace. Orientace založené na dovednosti číst a správně vyhodnocovat všechny indicie, které jim nabízí samotná krajina, příroda v ní, nebo nebe nad hlavou.

Stejnou dovednost se pokusil znovuobjevit a osvojit si i autor této knihy a své poznatky nyní předkládá čtenářům. Možná ještě důležitější než nabytí těchto schopností je pak pro něj radost z jakéhosi prozření. Nezatížen fixací na moderní techniku a vševědoucí elektronické asistenty, ponechává doma i prostý kompas a vidí náhle svět novýma očima. Bez zaslepenosti zářícím mnohapalcovým, daty přetékajícím displejem, objevuje v krajině zapomenuté stopy působení slunce, ledu či větru, zákonitosti růstu stromů, ale i mechů a lišejníků. Učí se i své čtenáře hledat ty správné hvězdy, rozumět Měsíci i oběhu Země kolem slunce.

Samotnou orientaci povýšil na cíl svých výprav do těch nejrozmanitějších přírodních prostředí. Píše o tom, jak neztratit směr v písečných dunách rozlehlých pouští i na sněhových pláních polárních oblastí. Jak uprostřed oceánu hledat slunce schované za mraky a vybaven znalostí jeho „pohybu“ po nebeské klenbě bezpečně zamířit ke známým břehům. Jak číst chování mořské vody, její barvy, vln, proudů, přílivu a odlivu.

Navádí ale také, jak najít směr ztracen uprostřed betonové džungle velkoměsta, neboť i sem místy svítí slunce, fouká vítr, nebo se tvoří námraza. I na betonu zůstávají stopy, i na omítkách rostou plísně a řasy. A slunci se přizpůsobují například i architekti, navrhující orientaci obytných domů, či sportovišť. S trochou nadsázky tak lze správný směr najít i podle tenisových kurtů.

K cíli vás mohou úspěšně dovést také živly, mraky na obloze i živí tvorové, jejichž chování se naučíme správně chápat. Ptáci, obyvatelé moří, savci i hmyz mají zpravidla mnohem vyvinutější orientační smysl než člověk. Jejich schopnosti jsou pro nás často až nepochopitelné, ale pokud se budeme dostatečně soustředěně věnovat jejich pozorování, pak mohou tito mistři navigace ukázat cestu i nám.

Umění orientace ale spočívá především v dovednosti správně vyhodnocovat kombinaci stop, které nám krajina, povětrnostní vlivy či stálice na obloze nabízí. Některé se navzájem potvrzují, některé si zdánlivě odporují. A vše má svůj důvod, své zákonitosti. Ty je potřeba naučit se rozklíčovat a určit ten správný směr. Jít tím směrem s otevřenýma očima, číst v detailech a dorazit přesně tam, kam jsme si určili. A to je ta radost, radost z umění orientace, které se stalo Tristanu Gooleyovi vášní a koníčkem.

Mohlo by vás zajímat:

Orientace v přírodě

Více informací o knize

Autor knihy naštěstí nezatěžuje čtenáře nějakými složitými výpočty, ani požadavkem na encyklopedické znalosti, které by uškodily čtivosti titulu. Není to vlastně ani potřeba, neboť jak ukazuje autor, k dosažení cíle v terénu nejsou podobné znalosti nezbytně nutné. Publikace je hlavně pobídnutím k vlastnímu objevování, tipem k další činnosti, kterou se lze v terénu bavit, zdokonalovat i prakticky využít. Je určena pro člověka, který chce svůj pobyt v krajině a přírodě obohatit o další rozměr, o další potěšení, o radost z čisté prapůvodní navigační gramotnosti.

Je zřejmé a pochopitelné, že metody popsané v této knize nejsou primárně určené do podmínek kulturní a hustě urbanizované krajiny, jakou je třeba Česká republika. Pokud se ale chystáte do extrémnějších podmínek nějaké rozlehlejší divočiny a nechcete být při orientaci odkázání jen na chytrou elektroniku, neváhejte sebou na cestu přibalit i tuto publikaci. Pomůže vám najít směr, a pokud budete chtít, tak i získat novou užitečnou dovednost jak číst a vnímat okolní prostředí.

Leoš Drahota pro Geograficko Badatelský magazín Moskyt