Právě teď si přečti Právě teď
Je malá. Je šikovná. Ptá se na ty správné otázky. A moc mi pomohla. Tahle knížečka opravdu stojí za to. Tleskám a neskonale děkuji nakladatelství Alferia.
K tomu, abych do Právě teď toužila nahlédnout, mě osobně stačil podtitulek:
„Výběr z rozprav s buddhistickou zenovou učitelkou, která přestala být buddhistickou, zenovou i učitelkou“.
To je přece totální výhra – jak já miluju buddhisticky a zenově laděné myšlenky a texty! A co teprve jak moc miluju rozpravy!
Co mě na tom ovšem nejvíc zaujalo, bylo to, že „přestala“. Proč přestala? S čím vším přestala? Co ji k tomu vedlo?
Je mi jasné, že slova nestačí, ale stejně to zkusím. Tu máte jedno skromné ivousí vyjádření k tomu, proč si tuhle miniaturní a velesilnou knížku chcete určitě přečíst.
Otevři Právě teď
Malá rada na úvod: nepřeskakuj ho.
Budu upřímná. Většinou mě moc nebaví úvodní slova, předmluvy a texty o autorovi. Mám ve zvyku je naprosto nestydatě přeskočit a vracet se k nim až po přečtení knížky. Teda. Když se mi zrovna zachce.
Tady to ale nějak vyplynulo samo. Právě teď je tak krásně mrňavoučká knížečka, že člověka skoro ani nenapadne něco přeskočit. A ještě že tak. Zhltla jsem všechno od prvního písmenka a okamžitě mě to zaujalo: Toni Packerová a její příběh. Toni Packerová a její otázky. Toni Packerová a její vědomá volba nenechat se nadále svazovat formami. Osvobodit se. A jenom upřímně, trpělivě a zvědavě zkoumat každý okamžik.
„Buďte svým vlastním světlem. Důvěřujte tomu, co se skutečně děje, a nehledejte útočiště nikde jinde.“
(Buddha)
Ano, už tady v úvodu se knížka lehce dotýká buddhismu a dalších kořenů, ze kterých Toni vycházela. Ale zároveň hned vysvětluje, jak a proč Toni zvolila cestu od jakéhokoli učení, od jakýchkoli z vnějšku přijatých forem a kategorií, dovnitř. Do hlubokého, vědomého naslouchání bez snahy pojmenovávat a svazovat se předsudky.
Tohle mě okamžitě obalilo pocitem, že jsem natrefila na tu správnou knížku. A to byl teprve úvod.
Ptej se
Cesta skrz jednotlivé rozpravy, dopisy a konverzace, které Právě teď naplňují, je dlážděná otázkami.
Proč?
Co se v nás děje, když místo přímé odpovědi z vnějšku dostaneme nástroj, jak na to všechno přijít sami? Jak se pozastavit, zamyslet, a zavnímat, co se skutečně děje uvnitř nás, tady a teď? Dokážeme se kompletně otevřít a naplno vnímat tento okamžik se vším, co přináší, bez předsudků, bez snahy se bránit?
Ano, tak nějak.
Tak nějak nás Právě teď provází každým okamžikem. Jako hlásek v hlavě, který se nepřestává ptát, zkoumat, objevovat. Dost mi to připomnělo Sokratovské dialogy – konverzaci, při níž se tak dlouho člověk ptá na otázky, až se dopracuje ke skutečnému jádru věci a absolutnímu souznění.
Naslouchej, pozoruj a kriticky zkoumej
Právě teď proplouvá různými tématy – ptá se například na odvěká pouta naučených hodnot, zvyků, tradic a předsudků, na to, jak prožíváme strach, konflikty a hluboké emocionální reakce, na utrpení, na lásku, na smrt, na jednotu a oddělenost, na naše vlastní představy o tom, kdo jsme a kdo si myslíme, že máme být.
Otázky, které nám Právě teď klade, se odvíjejí od jednotlivých témat a nakonec se zajímavě a jakoby nevyhnutelně stáčejí do jednoho jediného místa. Nenazvala bych ho odpovědí. Spíš jen další otázkou, která ale pozornému čtenáři docela jasně navrhuje, co si s tím vším počít.
Když totiž poplujeme na vlně těchto otázek, učíme se být právě teď.
Být tady a teď. Už jste o tom určitě slyšeli. Ozývá se to ze všech stran jako ultimátní odpověď na všechno. Ale jako by to s sebou často neslo i haldu frustrací typu „no dobře, ale jak to mám v reálu udělat?“
Mě se moc a moc líbí, že Právě teď neobsahuje absolutně žádné postupy typu „dělejte tohle a tamto“. Nenajdete tu žádné návody, žádné odrážky s pokyny, které člověka zase jen uvězní v další představě, jak by něco mělo vypadat.
Právě teď se prostě jen ptá na otázky. A na mě osobně to neskutečně zabralo.
Použij to
Aniž bych to měla v plánu, přistihla jsem se, jak se k otázkám Toni Packerové neustále vracím. Jak se mnou rezonují. A to nejen během čtení, ale i dlouho poté, v každodenním životě.
Fakt to funguje. Žádná metoda a body, které splníme nebo nesplníme. Žádný pocit očekávání a hodnocení. Jen trochu jiná, otázková perspektiva.
Schválně to zkuste. Přečtěte si Právě teď a písněte mi, jestli to na vás taky tak zapůsobilo. Jestli se taky najednou uprostřed emocionální reakce zastavíte a zeptáte se sami sebe na pár důležitých věcí.
Pár otázek na závěr
„Můžeme si tento proces plně uvědomovat, když se nám to děje? Neutíkat od zranění, nepřemýšlet o tom, neodtahovat se od strachu a bolesti, ale dovolit té situaci se všemi jejími tělesnými příznaky, pocity, napětím a tlaky, aby se odhalila a ukázala, co je zač?“ (Toni, Právě teď)
Ach Toni, jak ráda bych tě bývala poznala.
Jak úžasné je, když si přečteme knížku, a zjistíme, že jste ji do sebe nasáli, že jste o něco povyrostli, posunuli se a něco je jinak? Jak úžasné je, když se vás něco dotkne tak hluboko, že vaše vnímání se navždy změní?
To je asi na Právě teď to nejkrásnější.
I když, musím uznat, ten obal z recyklovaného papíru mě taky dostal.
Za recenzi děkuje Ivě Petráňové z Yoga with Ivouš
