Příručka městského cyklisty
Nikdy jsem nebyla žádný velký sportovec. A už vůbec ne cyklistka. Ještě nedávno mě představa, že dobrovolně nasednu na kolo vyloženě děsila. A ještě k tomu po Praze! Jenomže pak mě kamarádi vyhecovali, ať to zkusím. Nenechala jsem se zahanbit a na kolo nasedla. Jednou, dvakrát, třikrát a postupně mi docházelo, že to není tak příšerné, jak to vypadalo. A začala jsem pátrat – jak jezdit mezi auty? Můžu předjet kolonu? Na co dát pozor? A co si oblíknout, abych dojela v přijatelném stavu a nemusela si pořizovat sportovní cyklodres? A vypátrala jsem knížku Městem na kole.
Zaujala mě hned na první pohled, protože mě neodradila obálkou s vypracovaným cyklistou, ale svěží, zářivě žlutá barva obálky působí optimisticky. I vnitřek je povedený – texty jsou přehledné, čitelné, rozumně členěné, oživené fotkami a ilustracemi. To jediné mě ale trochu rušilo, přijde mi, že styl ilustrací je oproti zbytku úplně jiný. Ale chápu, že vyfotit situaci na silnici přehledně je dost náročné. Je fajn, že je to paperback, upřímně si takovou knížku nedokážu představit v pevné vazbě.
Když jsem se dost pokochala, začetla jsem se. Knížka je členěná do šesti částí, jako nejužitečnější hodnotím část dvě Základy, část tři Jezdíme v provozu a zejména část čtyři Překonáváme výzvy. To opravdu potřebuju, protože stačilo, aby předpověď počasí hlásila možnost občasných přeháněk a kolo jsem nechávala doma, abych náhodou nezmokla. Teď už si troufnu i do lehčího deštíku. A bez cyklodresu!!! Texty hodně vycházejí z webu Prahou na kole, ale je tam i hodně nových věcí, které na webu nejsou (ověřeno zkouškou ?).
Nejsem aktivní řidič, takže se mi hodilo vysvětlení pravidel provozu, přizpůsobené cyklistům. Sice jsem v některých částech trochu tápala, musel tedy přispět svou radou i můj přítel. Oběma nám připadalo užitečné zdůraznění zdánlivých maličkostí – jako dávat si pozor na jízdu v ulicích, kde parkuje hodně aut a jakékoliv může začít couvat nebo otevřít dveře, že když my vidíme náklaďák, neznamená to, že vidí on nás, a podobné věci, které člověku hned nedojdou. Někomu třeba jo, ale když se po městě většinou pohybujete jen pěšky nebo emhádéčkem, tak tyhle pravidla neřešíte.
V čem mi ale tahle knížka pomohla nejvíc, je motivace. Motivovala mě nevzdat to po prvním setkání s protivným řidičem, najít si o něco lepší trasu, a hlavně jezdit pravidelně, protože jen tím, že člověk bude jezdit, získá větší sebevědomí. A nejen cyklistické. Hodně lidí na cyklisty ve městech nadává. Že neberou ohledy a jezdí si kde chtějí. Hodně cyklistů nadává na řidiče i chodce, že nedávají pozor. Myslím, že problém je v nedostatečném respektu a v tom, že vlastně nikdo neví, jak se k sobě máme chovat. Myslím, že kdyby si všichni přečetli Městem na kole, věděli by si rady aspoň na těch silnicích a stezkách.
Vaše Cyklistka bez cyklodresu
