Životní úklid, životní úklid, Grada, Margareta Magnussonová, vyklízení, smrt, kniha

Vyklízeli jste někdy pozůstalost po někom blízkém? My v naší rodině dvakrát v posledních letech. Asi mi dáte za pravdu, že to je většinou slušná práce na dlouhé týdny.  V celé šířce se najednou ukáže, kolik toho dotyčný vlastnil a schovával od sklepa až po půdu. Ne, nechci tu paušalizovat nebo si stěžovat. Chci vám povědět o nové knížce Životní úklid Švédky Margarety Magnussonové (Grada, značka Alferia 2018), která se přesně tímto tématem zabývá.

Myslím, že ji můžeme zařadit do pomyslné knihovničky minimalismu. K tématům, o kterých na tomto blogu píšu, má totiž velmi blízko.

Podtitul knížky Životní úklid “Do hrobu si ten nepořádek přeci nevezmete” zní možná drsně. Pěkně výstižně říká pravdu, kterou bychom raději neslyšeli. Není se ale čeho bát.

Je to velmi laskavě napsaná knížka o tom, jak se zbavovat věcí, dokud jsme ještě na světě a proč tohle břímě nenechávat na bedrech potomků a blízkých.

Prosím, ukliďte si předtím, než umřete

Kdybych měla knížku charakterizovat jen jedním slovem, byla by to laskavost. Mluvit o tom, že byste si měli uklidit před tím, než umřete, rozhodně není jednoduché téma. Autorka Margareta se ho zhostila s grácií a s humorem. Ne s depresí a smutkem.

Bude někdo šťastnější, když tohle uschovám?
Váš blízký chce po vás zdědit pěkné věci, ne všechny věci.

Margareta Magnussonová, Životní úklid

Podle jejích slov je jí něco mezi osmdesátkou a stovkou (už jen to je mile řečeno :-)), vyklízela několik cizích pozůstalostí (včetně věcí po svém manželovi) a sama se během života mnohokrát stěhovala.

Margareta odvážně ukazuje na realitu toho, co asi většina z nás zažila. Jak náročné je řešit všechno to harampádí (s prominutím, ale někdy to tak je), které zůstane po našich blízkých zemřelých.

Díky tomu všemu si uvědomila, že bude mnohem lepší se mnoha vlastních nashromážděných věcí raději zbavit, než aby to museli dělat její potomci a další blízcí. Proč?

  • Protože většinu věcí neocení.
  • Nebudou o ně chtít pečovat.
  • Nebudou mít čas je rozdávat přesně těm lidem, kdo by je mohli dát využít.
  • Mohlo by dojít i ke sporu mezi dědici, kdo si danou věc vezme.

Nejen, že se do takového zbavování pustila, ale ještě své dojmy a zamyšlení sepsala do knihy. Sepsala je dokonce tak dobře, že byla její kniha přeložena už do 23 jazyků.

Životní úklid, životní úklid, Grada, Margareta Magnussonová, vyklízení, smrt, kniha

Proč dělat životní úklid?

Margareta nazývá tento druh zbavování se věcí a rekapitulování “životní úklid”. Pomalu prochází vše, co vlastní. Vzpomíná na to, odkud věc má a jaké příběhy s ní má spojené. Vzpomínkám se nebrání.

Nevyhazuje hned vše. Nejprve věc nabízí svým dětem a dalším blízkým, pak sousedům nebo vybraným organizacím. Co neudá a je to cenné, nabízí k prodeji přes dražební společnost. Netlačí ji čas a může přemýšlet, kdo by mohl věc chtít a využít.

Dívá se na předměty realisticky. Nedělá si iluze, že bude ještě někdy potřebovat vybavení na sjezdové lyžování nebo knihy o vaření a zahradničení (když nemá velkou zahradu a recepty hledá na internetu).

V tomhle s ní velmi souzním a v minimalismu postupuji obdobně.

Zatímco se obyčejně říká: “Ukliď si po sobě”, tady se musíme vypořádat s podivnou situací uklízení před sebou… před tím, než umřeme.

Margareta Magnussonová, Životní úklid

Více takových osvícených babiček a dědečků

Knížka je tenká a přečtete ji za chvilku. Neocení ji “pokročilí” minimalisté (ti už svůj životní úklid provádějí), ale ti na začátku cesty k menšímu “zabordelení” určitě ano.

Je plná milý vzpomínek s jemnými impulsy pro váš vlastní život. Umožnila mi vidět, jak řeší vyklízení někdo o dvě generace starší já. Kéž by bylo více takových osvícených babiček a dědečků.

Autorka se myslím nesnažila napsat akční manuál na týdenní čistku domova.

Nabízí se srovnání s Japonkou Marií Kondo a jejím stylem uklízení. Margaretin švédský přístup je rozhodně pomalejší, méně radikální a klade mnohem větší důraz na to, aby věci získaly nové majitele. Svou roli jistě hraje i věkový rozdíl obou autorek.

Hlavní síla Margaretiny knížky je ale podle mě jinde. Svým životním příkladem boří předsudky:

  • O přípravě na smrt se moc nemluví.
  • Připravovat se na smrt tím, že si uklidím, se nenosí.
  • Vyklízet to, co jsme za celý život nashromáždili, je smutné a skličující.

Fakt oceňuji, že bere zodpovědnost za své předměty do svých rukou a nečeká, až “to uklidí ti mladí” po její smrti.

Mimochodem, o životním úklidu už kolují i vtipy. Joshua Becker (Becoming Minimalist) jeden nedávno sdílel. “Měl jsem si koupit více blbostí”.

Inspirace pro všechny věkové generace

Je velice delikátní říkat našim rodičům a prarodičům, aby udělali něco jako Margareta. Tahle knížka může být pomůckou, jak s tím začít. Třeba vaši blízcí nabudou dojmu, že když to zvládla tahle “švédská babička”, mohou začít i oni.

V knize vidím poselství pro všechny věkové generace, nejen pro tu nejstarší:

Vyklízejte a zbavujte se věcí, dokud na to máte síly. Velmi tím zmenšíte starosti těm, kteří tu zůstanou po vás a budou muset s vašimi věcmi nějak naložit.

Nedělejte ale životní úklid ze strachu před smrtí. Dělejte ho pro sebe. Nespěchejte. Pak to bude pro radost a pocit spokojenosti s tím, co tu po nás zůstane…

P. S. Jako bonus vkládám i krátké video (3:47) o životním úklidu z úst Margarety Magnussonové. Podívejte se například, co si nechala ve sklepní kóji v domě, kde bydlí.

Autorkou recenze je Marcela Sobotová z zijememinimalismem.cz